Historie yacht clubu se začala psát v roce 1952, kdy se z tehdy už existujícího jachetního oddílu českobudějovického Slavoje oddělila skupina začínajících jachtařů a přešla do již částečně vybudované základny Instalačních závodů. Z těch se později staly Stavomontáže a ty se ještě později staly součástí tehdejšího n.p. Pozemní stavby České Budějovice. Začínající yacht club se tak stal jedním ze sportovních oddílů tělovýchovné jednoty Pozemní stavby Č.Budějovice

     Mezi zakládající členy nového jachetního oddílu patřily především Alois Vrzal, paní Procházková-Vaclíková, Pavel Hanzal, Miloš Janoušek, Gabriel Jánoš, František Sládek, František Makovec a Ludmila Trešlová, k nimž se záhy přidali Vladimír Tydlačka, František Kříž a Zdeněk Horský.
  
      Původní areál oddílu tvořil dřevěný polosrubový objekt, ve kterém byl jak sklad lodí, tak i klubovna a společné ubikace tehdejších členů oddílu, dále dřevěná ubytovací chatka se dvěma místnostmi a jedno dřevěné venkovní WC. Lodě se z loděnice a zpět dopravovaly na podvozku, jezdícím po kolejích, takže areál ještě doplňovala jakási úzkokolejka. V tomto stavu existoval sportovní areál jachetního oddílu T.J.Pozemní stavby České Budějovice až do roku 1960, kdy se členem oddílu stal Jaroslav Mrkvan, který zakrátko převzal funkci předsedy oddílu. Pod vedením tohoto velice aktivního a pracovitého člověka, kterého později vystřídal neméně pracovitý Bedřich Uhlíř, pak začala dlouholetá pracovní činnost "pozemáckých" jachtařů s cílem vybudovat nový, moderní jachtařský areál. Přestože po dlouhá léta připomínal tento jachetní oddíl do značné míry pracovní tábor, tak přesto ani po jachtařské stránce jeho členové nikterak nezaostávali a řada z nich patřila mezi československou a později mezi českou jachtařskou elitu.

    V šedesátých letech patřili k nejúspěšnějším jachtařům oddílu především bratři Karel a Jiří Petráčkové, které později doplnil i Ota Kleiner ml. Tito závodníci v lodní třídě Mlok a později Moth Imca získali několik titulů Mistra republiky a Jiří Petráček dokonce získal tituly Mistra sportu a Vzorný trenér. 
V lodní třídě FD tehdy úspěšně závodili Jan Čutka, Ivan Trešl a Jan Cibuzar, který spolu s Františkem Starým získal dvakrát titul Mistra Republiky. K úspěšným závodníkům v té době patřili i dorostenecké posádky v lodní třídě Pirát Olga Jánošová -Kamila Špatná a Petr Jareš-Milan Valenta. Sedmdesátá a osmdesátá léta byla charakteristická z jachtařského hlediska zánikem lodní třídy Moth Imca, útlumem lodní třídy Pirát, rozvojem u nás nově zavedené lodní třídy Fireball a později i bouřlivým rozvojem jachtařského nového odvětví -windsurfingu. Tomuto trendu se pochopitelně nevyhnuli ani jachtaři českobudějovických Pozemních staveb.V lodní třídě Fireball vynikla především posádka Jiří Petráček-Emil Borčický, která vyhrála Československý pohár a dále posádka Petr Jareš-Ota Kleiner ml., která mimo jiné dvakrát získala druhé a jednou třetí místo v Mistrovství republiky, druhé místo v Československém poháru a třikrát za sebou titul Přeborníka Jihočeského kraje.      
   Mezi průkopníky windsurfingu patřili hlavně Miroslav Samec, Ota Forejt a Petr Vitoň, k nimž se později přidala celá skupina mladých zaměstnanců Pozemních staveb a mezi něž přešli i někteří jachtaři z jiných lodních tříd. Díky windsurferům se jachetní oddíl T.J.Pozemní stavby České Budějovice opět dostali do popředí v celorepublikovém hodnocení, a to především díky úspěchům Miroslava Samce, Oty Forejta, Standy Welsera a Ludvíka Slavětínského a jejich medailového umístění na Mistrovství republiky i v Československém poháru. Nejúspěšnějším windsurférem se později stal Michal Čutka, který vybojoval titul Mistra republiky a několik let patřil k předním československým reprezentantům v tomto jachtařském odvětví. Ke konci sedmdesátých a počátkem osmdesátých let také dochází k rozvoji a rozšíření ledního jachtingu, na čemž má největší zásluhu tehdejší "pozemácká" fireballská posádka Jareš-Kleiner, která stavbu ledních jachet na jihu Čech prakticky vyprovokovala. 
  
    V té době stojí rovněž za zmínku udělení ceny Fair play Československého olympijského výboru Petru Jarešovi a Jiřímu Mádlemu st., kterou obdrželi v roce 1985 za záchranu malého chlapce při jednom z jarních jachtařských závodů. Konec osmdesátých let a počátek devadesátých let zaznamenali po jachtařské stránce úpadek závodního okruhového windsurfingu, neboť surfaři začali houfně přecházet na "skočky", což bylo do značné míry dáno i celosvětovým trendem a otevřením možností jezdit do zahraničí. Dochází ale také k nečekanému a poměrně razantnímu obnovení aktivity lodní třídy Pirát, u kterého opět stáli "pozemáčtí" jachtaři v čele s Pavlem Benešem, Václavem Šestákem, Petrem Jarešem s Otou Kleinerem. Zejména nově sestavená posádka Beneš-Kleiner se zakrátko probojovala mezi českou špičku lodní třídy Pirát, získala tři bronzové medaile na Mistrovství republiky a byla zařazena do reprezentačního družstva, které se zúčastnilo Mistrovství Evropy 1997 v Maďarsku. Již zmíněné otevření hranic po roce1989 významně přispělo k zintenzívnění kontaktů našich jachtařů se zahraničím.Tato skutečnost se nejdříve a velice výrazně projevila v ledním jachtingu, neboť hlavně Rakušané a Němci takříkajíc "objevili" naše Lipno, které svorně prohlásili za jednu z nejlepších lokalit pro lední jachting ve Střední Evropě. Ani u této aktivity jachtaři českobudějovických Pozemních staveb nechyběli a Petr Jareš byl jedním z českých reprezentantů, kteří opět po delší odmlce stanuli v roce 1993 na startu Mistrovství Evropy ve Švédsku a v roce 1996 i na Mistrovství světa v ledním jachtingu v Rakousku. V devadesátých letech se z "pozemáckých" jachtařů mezi českou jachtařskou elitu zařadil i mladý Jan Čutka, který v roce 1994 získal v žákovské lodní třídě Optimist bronz v Mistrovství republiky a roce následujícím už titul nejvyšší. Následně byl zařazen i do reprezentačního družstva a  v olympijské lodní třídě Laser Standard vybojoval pro Českou republiku nominaci na LOH, kterých se však bohužel nezúčastnil a v současné době je trenérem české jedničky v lodní třídě RAC, účastníka olympiády v Londýně Karla Lavického, který je rovněž členem našeho klubu.
 
   Při hodnocení úspěchů na sportovním poli nelze samozřejmě opomenout ani "bafuňářskou" činnost při pořádání jachtařských závodů. Na tomto poli vyniká především předseda "pozemáckých " jachtařů Karel Luksch, který byl v 90.letech předsedou komise rozhodčích Českého svazu jachtingu a vůbec jako první český rozhodčí jachtingu řídil Mistrovství světa pořádané v České republice a to v lodní třídě Vaurien v r. 1994 a od r. 1992 je současným předsedou klubu. 
 
   Celá řada významných událostí se však v dlouholeté historii bezdrevského yacht clubu udála i po stránce organizační. Mezi nejdůležitější tyto mimosportovní události patří především získání právní subjektivity a změna názvu na Yacht club Pozemní stavby Bezdrev v roce 1992 a posléze úplné osamostatnění, navázání spolupráce s firmou DIM spol. s r.o. České Budějovice a konečná změna názvu na dnešní Yacht club DIM Bezdrev. Závěrem  je možno konstatovat, že díky usilovné práci i sportovní aktivitě většiny členů yacht clubu v jeho jednotlivých časových obdobích se podařilo vybudovat jachtařský areál, patřící jak v minulosti, tak i v současné době k nejlepším a zároveň k nejkrásnějším v republice.

 

1/3